Určení daňového rezidenství fyzické osoby

Správné stanovení daňového rezidenství je výchozím bodem pro určení rozsahu daňové povinnosti. Pokud je subjekt daňovým rezidentem ČR, má tzv. neomezenou daňovou povinnost, tedy přiznává ke zdanění své celosvětové příjmy. Co to v praxi znamená? V daňovém přiznání se objeví nejen příjmy plynoucí z České republiky, ale i ze zahraničí. V případě, že fyzická osoba je daňovým nerezidentem ČR má tzv. omezenou daňovou povinnost. V České republice podléhají zdanění pouze příjmy z ČR uvedené v § 22 Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Jestliže je subjekt daňovým nerezidentem ČR, ve formuláři přiznání k dani z příjmů fyzických osob na straně č. 2 vyplní pouze příjmy proudící z ČR. Nicméně je nutné vyplnit i řádek 29a na str. 1, který prezentuje výši celosvětových příjmů. Řádek 29a bude tedy představovat součet příjmů z České republiky a zahraniční. Zmíněný řádek má informativní charakter pro finanční úřad. Důležitostí a další vazbou ř. 29a se blíže budeme věnovat v následujícím článku na našem blogu.

Jak určím, zda se jedná o daňového rezidenta nebo nerezidenta ČR?

V tuzemském právním řádu se daňovým rezidenstvím fyzických osob zabývá Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, konkrétně § 2. Subjekt je daňovým rezidentem ČR, pokud má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Bydlištěm je myšleno místo, kde má subjekt stálý byt. Jestliže se osoba na území ČR zdržuje, znamená to, že zde pobývá alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce. Do doby 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. V případě, že subjekt nemá na území České republiky bydliště, ani se zde nezdržuje znamená to, že fyzická osoba je daňovým nerezidentem ČR.

Nicméně, aby to nebylo tak jednoduché, může nastat i situace, kdy fyzická osoba bude daňovým rezidentem více států. Jak je to možné? Daný subjekt je daňovým rezidentem státu A i státu B, pokud splní podmínky zakotvené v právních úpravách zmiňovaných států. V tomto případě je nutné přistoupit k určení daňového rezidenství na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění sjednané mezi dotčenými státy (zeměmi, kde je určeno též daňové rezidenství). Pro lepší přehlednost je níže řešena tato kolizní situace.
Pan Horký je občanem Slovenské republiky. Z důvodu výkonu pracovní činnosti se na území České republiky zdržoval 250 dní v kalendářním roce. V ČR bydlí na ubytovně. Na Slovensku má trvalé bydliště, kde žije se svou ženou a třemi dětmi v bytě.

Jak tuto situaci řešit?

Dle českého právního předpisu, Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů je daňovým rezidentem ČR. Proč? Byla splněna podmínka dle § 2 odst. 2 v návaznosti na § 2 odst. 4. V souvislosti s uvedenými paragrafy musel pan Horký setrval na území České republiky minimálně 183 dnů v kalendářním roce, ve skutečnosti pobýval 250 dní.

Dle slovenského právního předpisu, Zákona č. 595/2003, o dani z príjmov, je daňovým rezidentem SR. Ve slovenské právní úpravě jsou podmínky pro posouzení daňového rezidenství fyzické osoby stanoveny trvalým bydlištěm nebo místem, kde se obvykle zdržuje, i zde je v § 2 zmíněna doba 183 dní v kalendářním roce. S ohledem na předpoklady popsané výše byla dodržena podmínka trvalého bydliště.

V případě, že je fyzická osoba daňovým rezidentem více států, uvedený stav řeší Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, konkrétněji článek 4 s názvem Rezident. Tuto smlouvu naleznete ve Sbírce mezinárodních smluv č. 100/2003. Na základě článku 4 se daňové rezidenství stanoví následujícím způsobem. Subjekt je rezidentem toho státu, kde má stálý byt. Nevlastní-li stálý byt, rozhodujícím faktorem je stát, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životního zájmů). Jinými slovy, pokud fyzická osoba nevlastní stálý byt, je rezidentem státu, ve kterém má rodinu a podniká. V případě, že může být určena země, ve které má subjekt středisko životních zájmů a nemá k dispozici stálý byt, předpokládá se, že je rezidentem tohoto státu, ve kterém se obvykle zdržuje. Jestliže se osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, je daňovým rezidentem státu, ve kterém má státní příslušnost. Pokud je osoba státní příslušníkem obou států nebo ani jednoho z nich, vyřeší úřady smluvních států otázku daňového rezidenství dohodou. Lze tedy s jistotou tvrdit, že pan Horký je daňovým rezidentem SR, a tedy daňovým nerezidentem ČR.

 

 

Zobrazit další články